Jdi na obsah Jdi na menu

Canine Epileptoid Cramping syndrom

Už naši předkové věděli, že se celá řada psů potýká s dědičně podmíněnými chorobami, tedy s chorobami, které určitý jedinec „podědí“ po předcích. Výjimkou nejsou ani teriérská plemena a výjimkou není ani plemeno border teriér, u kterého se vyskytuje nepříjemné onemocnění nazvané Canine Epileptoid Cramping syndrom označované zkratkou CECS. V našem Zpravodaji se již o problému psalo, přesto ale asi stojí za to lehce připomenout, oč se jedná.

Do češtiny by se dal název onemocnění přeložit jako záchvatovité křečovité onemocnění. Někdy bývá zaměňováno s epilepsií, ale jeho průběh a pravděpodobně i příčiny jsou trochu jiné. V případě epilepsie se většinou křeč objevuje na všech postihnutých částech těla, pes sliní, pokálí se a velmi často upadne do bezvědomí. Při CECS ke ztrátě vědomí většinou nedochází a svalová křeč nepostihne celé tělo najednou, ale přechází z přední části těla na zadní. Síla křeče se odvíjí od míry postižení psa. Může se jednat o drobné chvění až po křečovité strnutí. Epileptický záchvat často vyvolá nějaké nervové vypětí, stres, nadměrný hluk nebo velké vzrušení. Záchvat CECS se ukazuje spíše po fyzické námaze. Stává se, že se majitel se psem vrací domů z naháňky a nebo také z výletu na kole a pes, který byl celý den bez problémů najednou dostane záchvat. Není to ale pravidloa pokud by si někdo myslel, že nechá-li psa ležet doma na gauči, že k žádnému problému nedojde, mýlil by se.

U každého onemocnění je důležité znát jeho podstatu.   Zatím se zdá, že CECS má nejspíše metabolický základ. Z toho se odvíjí i přístup k léčbě. Ve výživě postižených jedinců se omezují bílkoviny živočišného původu. S úspěchem se používají diety zaměřené na onemocnění ledvin, protože mají, vzhledem k zátěži, kterou bílkoviny pro funkci ledvin představují, sníženu právě tuto složku. Většinou je doporučována dieta K/D Hill´s nebo RID TROVET. Pro někoho jsou komerční diety příliš náročné a pak je třeba nad složením krmné dávky trochu více přemýšlet. Pes bez bílkovin a tuků samozřejmě žít nemůže, je jen třeba zvážit jejich optimální množství pro daného jedince. Za připomenutí určitě stojí, že CECS je onemocnění nevyléčitelné, že s ním žádná antiepileptika nic neudělají a že výše zmíněný přístup k výživě může snížit frekvenci záchvatů, nikoliv psa úplně uzdravit. Klub v současné době chystá článek pro časopis Veterinární lékař. Rádi bychom, aby se do povědomí ošetřujících veterinářů dostala informace o onemocnění, tak, aby je nezaměňovali s epilepsií.

CECS je onemocnění nepříjemné z pohledu postiženého jedince a velmi problematické z pohledu chovu plemene. Víme, že se jedná o dědičně podmíněný problém, neumíme ale zatím prokázat, že pes je opravdu nemocný nebo že vlohu pro onemocnění předává potomkům. Existují laboratoře, které se snaží najít metodu, která by onemocnění prokázala. Jednat by se mělo o genetické vyšetření prováděné ze vzorku krve nebo slin. KCHT se bude snažit tento výzkum podpořit. K tomu budeme potřebovat vzorky krve zdravých a hlavně pak nemocných psů a fen. Informace o tom, co a jak lze dělat, budou zveřejňovány na www.kcht.cz a ve Zpravodaji. Budeme se také snažit v této otázce navázat kontakt se zahraničím. Víme např. že francouzská rozhodčí, která bude posuzovat Speciální výstavu border teriérů má ve své zemi tuto oblast na starost. Bližší informace jak o onemocnění, tak o možnosti jeho průkazu je možné získat také na: http://www.ufaw.org.uk/CANINEEPILEPTOIDCRAMPINGBORDERTERRIER.php

http://www.borderterrier-cecs.com/

http://www.borderterrier-cecs.com/cecs_handout.htm

Zatím tedy neumíme CECS prokázat. Je to škoda, protože úžasné plemeno, kterým border opravdu je, postihuje a to nikoliv ojediněle a nejen u nás, ale v celém světě. Protože neumíme získat důkaz o tom, že pes je zdravý, nemocný nebo zdánlivě zdravý, ale vlohu pro CECS předává potomkům, musíme se spoléhat na chovatelskou etiku. Jsou majitelé, kteří oznámí, že jejich pes nebo fenka jsou nemocní a požádají o vyřazení z chovu. Jsou naopak majitelé, kteří problém přiznat nechtějí. Možná si neuvědomují, oč se jedná, možná to berou jako omezení vlastní prestiže. Ono je hodně těžké říci holka, štěňata mít nebudeš. Jsi sice pěkná a pracovitá, ale nejsi zdravá. Neméně těžké je říkat psovi, že je hezké, že je o něj zájem, ale že žádné krytí nebude, protože by mohl mít nemocné potomstvo.

Určitě nechci tvrdit, že CECS zamořilo chov našich border teriérů. Naopak, většina našich chovů je zdravá. Onemocnění ale je u nás i v zahraničí a je třeba o něm vědět. Obracím se tímto na majitele, chovatele a příznivce border teriérů. Pokud o probíraném onemocnění u svého psa nebo fenky víte, vyřaďte je z chovu a oznamte mně to. Klub a hlavně poradkyně chovu získají potřebné informace a bude možné určitým způsobem chov ovlivňovat.  Řekne-li Vám poradce chovu, že nedoporučuje nějaké spojení, protože se v podobném CECS vyskytlo, uposlechněte. Jde přece o zdraví vašich odchovů a to je z chovatelského hlediska záležitost nejdůležitější.

 

                                                                                                                                                                                                                   Vladimíra Tichá