Jdi na obsah Jdi na menu

Duxy Sametový čumáček

Moje žena Markéta domluvila s Janou Zakariou z ČT další natáčení do pořadu Chcete mě? Nejdříve tým pořadu zaujala naše práce coby canisterapeutů v DPL Opařany, pak jsme upozornili, že vycházíme ze záchranářských zkušeností. Vznikl pořad o sympoziu IRO s archivními záběry psa Duxe ze zásahu při zemětřesení v Turecku. Pořad byl odvysílán, tuším, na jaře 2003. Ihned po tomto odvysílání volala Markétě zděšená produkční Petra Holeštová (z pořadu Chcete mě?), že Dux byl odebrán jako týrané zvíře. No, to je nesmysl, Jarda Sedlák by přeci Duxe nespustil z očí. Mně kdyby někdo chtěl sáhnout na psa – to by byl tanec!

Pro jistotu Markéta zavolala Jardovi:

„ Jardo, máš Duxe doma?“

„ No, jistě!“

 „Máš ho opravdu doma, můžeš si na něj sáhnout?“

„ Hm, ehm,uuu – no, on je teď vlastně v Praze….“

„Takže ty už Duxe nemáš?!“

 „No, důchodci chtěli na mazlení boxera…“

Na dalším soustředění jsme si vyposlechli, jak zlí lidé sebrali Duxe z pohovky u důchodců z Prahy. Jarda neví, kde je, nikdo mu nepomůže, člověk by zaplakal. Byli jsme tedy vyzváni, abychom se po kraji poptali, zda se někde neobjevil u někoho nový boxer – údajně snad byl viděn někde u Bechyně. I projížděli jsme Bechyňsko a ptali se. Nikde nic. A vše pomalu usínalo.

Koncem léta se ve Faktech České televize objevila tato bomba:                              

fakta.jpg 

Na konci pořadu Jarda opět tvrdil, jak bude o Duxe bojovat. Byl jsem v té době členem výboru JČZBK, dokonce v pozici předsedy disciplinární komise. Nedalo mně to a jel s tehdejším šéfem brigády Zdeňkem Čmejrkem k Jardovi domů na šetření. No, ustájení Jardova nového psa (Croca) vypadalo v pořádku, s tím se nedalo nic dělat. Napsal jsem o tom zápis. Jarda nám se slzami v očích znovu potvrdil, co zaznělo i v reportáži – bude o Duxe bojovat všemi prostředky, druhý den jde k právníkovi, budou soudy, Duxe nedá, je to nejlepší pes jakého měl a dluží to i Pepíčkovi Broumovi.  Jel jsem domů a říkal jsem si, že by rozvádějící se manželé neměli do problému tahat nejen děti, ale ani psy. Napsal jsem dopis do Českobudějovického deníku, kde jsem za disciplinární komisi popsal zjištěný stav a vyjádřil podiv nad způsobem napadání Jardy Sedláka před vyšetřením celé věci. V deníku článek nevyšel, zato jej sám Jarda poslal paní Trankovské do Psa, přítele člověka. Ihned volala, jestli ho může zveřejnit. Dal jsem svolení, neb jsem přeci věděl, že se rozbíhá právní bitva o “ukradeného“ Duxe. Několikrát jsem se ještě v následujícím roce Jardy ptal, jak to vypadá se soudem. No, to víš, znáš ty právníky, všechno trvá….

Pak se Jarda po prohraných soudech musel veřejně omluvit bývalé manželce za výroky, které na její adresu pronesl – v Psovi, příteli člověka. Pikantní, že? Já mezitím raději přestoupil do jiné brigády.

O osudu Duxe jsem se dozvěděl úplnou náhodou, jak už to bývá. Před několika lety byla v Jindřichově Hradci zavražděna mladá žena, jejíž tělo se dlouho pohřešovalo. Byli jsme osloveni jako ZBKV, zda bychom nepomohli s pátráním. Loajálně jsem se ptal, zda nepozvat JČZBK, protože J. Hradec je území jižních Čech. Rozhodně ne, zaznělo – paní, která ve spolupráci s rodinou hledání organizovala, má prý k panu Sedlákovi nedůvěru. No, nechal jsem to být. Do chvíle, než jsme z auta vypustili naše boxery.

„Jéé, jsou žíhaní, úplně  jako Dux!“

„Vy znáte Duxe?“

„ Jakpak by ne – vždyť ho máme pochovaného na zahradě!“

„ Jak jste se k němu dostala?“ (Hlavou mně proběhlo, že jsem konečně narazil na onu zlodějku psů.)

„ No, pan Sedlák ho přivezl, dal nám k němu pytel granulí. Jéje, Dux byl zlatíčko, ten se ještě po zahradě naběhal. Říkala jsem panu Sedlákovi, že ho může kdykoli vidět,  jestli bude mít chuť.“

„Ale vždyť na stránkách má v galerii datum Duxova úmrtí?!“

„No, to je mně líto, ale to nemůže vědět, už se totiž na něj nikdy nepřijel podívat……“

Ale - ne dosti na tom! Nestačí mít z ostudy kabát. Asi dva roky po utichnutí pořadu na ČT si Jarda dal tohoto nejlepšího psa svého života na první stranu vydané knížky Brácha pes  - a hádejte, komu patří opravdové a nefalšované „Vyznání“?

Dodnes je mně záhadou, co se vlastně událo, kdy se Dux ocitl mimo domov a proč. Co je podstatné – nejlepšího psa svého života skutečný pejskař nikdy nikomu nedá.

... a kdyby Vám někdo ukradl Vašeho nejlepšího psa…?