Jdi na obsah Jdi na menu

Quo vadis SZBK - do nicoty

 

Mám za to, že většina členů SZBK touží po několika prostých věcech – výcvik dělají pro radost, ve svém volném čase. Chtějí pracovat s chutí, radostí a zaujetím pro pejskařinu a záchranařinu.  

Co je k tomu potřeba? Je zapotřebí řád, který má hlavu a patu. Buď musí vést ke sportu nebo k praxi. Je potřeba mít korektní, spravedlivé rozhodčí. A zejména je zapotřebí vedení, ke kterému se v případě výcvikových problémů můžeme obrátit. Zejména v záchranařině člověk očekává, že osobní zájmy jdou stranou a vedení půjde příkladem. Bohužel poslední dobou se zdá, že se rozšiřuje příkop mezi námi dole a zejména výcvikovým vedením.  

To vše je sice možné, ale není to normální. Stačí si přečíst naše vlastní stanovy a vidíme, že jsou to stanovy občanského sdružení. Tedy organizace dobrovolné, demokratické a rovnoprávné. Nemáme uspořádání polovojenské organizace, kde musíme fungovat na rozkaz. A i ten nejvyšší pohlavár je pouze a jen voleným činitelem. Je volen proto, aby čestně a správně odváděl práci pro organizaci, měl by dodržovat stanovy, zákony a jakýsi nepsaný etický kodex. Pokud toho není schopen, měl by rezignovat.  

Tři základní problémy 

Rád bych popsal tři základní okruhy témat, které znesnadňují fungování členům SZBK na prosté a základní úrovni. 

Ad1)   

Výcviková situace v SZBK evidentně dobrá není. Nový řád a nové pokyny k tomuto řádu nadělaly ve výcviku naší malé brigády velkou paseku. Jsme nuceni omezovat pořádání zkoušek, výjezdové zkoušky stojí řádově více peněz, na připravené zkoušky nám není nadelegován rozhodčí nebo nám na zkoušky nejsou delegováni rozhodčí, které požadujeme.

Systém delegací rozhodčích je nepromyšlený a drahý. Rozhodčí jezdí za cestovné po celé republice - zcela dle úvahy a chuti výcvikáře. My jako členové to platíme buď přímo na zkoušce nebo skrytě ve svazových dotacích na celostátní akce.  

Bohužel zde se velmi výrazně uplatňuje z komunismu přežitý princip „malých domů“ za loajalitu: Ti dole by neměli otravovat, mají být zticha, mají plnit a platit, co ti – nebo ten - nahoře schválí. Za odměnu pak dostanou možnost lépe udělat zkoušku (nebo vůbec udělat, nebo levněji - díky delegaci blízkého rozhodčího), nebo mohou být někam někým delegováni (systém výběru na MS), nebo mohou být odměněni třeba nějakou výkonnostní třídou?! To je přeci jasné, kdo tomu nerozumí, tak musí být exemplárně potrestán! 

Tohle chceme? 

Ad2) 

Největším výcvikovým problémem je metodika nového řádu. Bylo na to z několika stran mnohokrát poukazováno, ve sběru názorů k přípravě nového řádu to několik regionálních brigád zdůrazňovalo. Zejména jde o oddělení metodiky výcviku vzorků a její zakomponování do řádu. Přes určité nedostatky byl původní řád přehlednější a metodicky lépe uchopený. Pokyny k novému řádu výrazně omezují možnost zkoušky vykonat. Nemožnost vykonávat několik druhů zkoušek najednou je nesmyslná a v jiných řádech nemyslitelná (IPO, NZŘ – ČKS, MSKS, dokonce i IPO –R mimo SZBK). 

Zamyslíme-li nad cílem takových příkazů – pak jde hlava kolem. Nejde o výcvik, nejde o partnerství. Jde o to, že já, hlava pomazaná, budu rozhodovat úplně o všem – hezký princip dvacet let po pádu komunismu. Opět – tohle chceme? Pro tohle si volíme své činovníky? 

Ad 3) 

Asi největším problémem je, že vedení nedodržuje vlastní stanovy Svazu. Zkušební řád nebyl nejvyšším orgánem Svazu – tedy sjezdem – schválen. Byl schválen jiný řád. Přestože sjezd nový řád schválil, poté byl hlavním výcvikářem předělán (dle tiráže na zadní straně NZŘ). Tím se ale Svaz dostává k hrubému porušení svých vlastních stanov. To, že orgány Svazu rozhodují dle libovůle a ne dle stanov, zákonů a etiky dokumentuji na dalších případech.