Jdi na obsah Jdi na menu

NOVÉ KYNOLOGICKÉ ATESTY ZÁCHRANNÝCH PSŮ

V minulém čísle (Pes přítel člověka 4/02) vyšel článek K problematice vyhledávání neživých osob, ve kterém jsem se snažil objasnit rozdíly záchranářských výcvikových řádů a poukázat na důležitost nácviku tzv. mrtvých pachů. Vůbec jsem nemohl tušit, co vše se od napsání článku do jeho zveřejnění stane.

Opět jedineční čeští kynologové
Nevyzpytatelná příroda zasáhla Írán drtivým zemětřesením v Bámu. Jak je známo, naši záchranáři byli na místě první. Je to obrovský úspěch z hlediska politiky státu, z hlediska postoje Hasičského záchranného sboru i z hlediska nasazení psovodů. Po ostudném přešlapování na místě v případě mediálně známého zpožďovaného výjezdu do Turecka v roce 1999, se ukázalo, že Česká republika má být na co hrda. Záchranáři připraveni a politická podpora jednoznačně deklarovaná. Existuje vůbec nějaké důležitější humanitární gesto? Jasně tím sdělujeme poselství: „ Jsme s vámi od počátku v těch nejděsivějších chvílích Vašich životů. Sdílíme osud s Vámi a přispěchali jsme na pomoc. Víme, že v prvních hodinách a dnech je nejnaléhavější potřeba pomoci při nalézání a vyprošťování Vašich nejbližších“. To je hodnota navýsost lidská a penězi nevyčíslitelná. Teprve následně nastupuje potřeba pomoci materiální - neméně důležité. Je to však pomoc, kterou umí poskytnout většina států. My se však řadíme mezi několik málo národů, které jsou schopny vypravit pátrací a vyprošťovací tým. Jen málo výprav má totiž k dispozici špičkově vycvičené a prověřené záchranářské psy. Nejvyšší hold našim psovodům, našim psům a naší výcvikové úrovni složil prezident Mezinárodní záchranářské organizace (IRO) pan Dr. W. Zoerner. Záchranný tým složil totiž pouze a jen z českých psovodů. Rozhodujícím argumentem bylo bezpečné nalézání nejen živých, ale i mrtvých osob. Předešel tím blamáži záchranných výprav, které odlétaly zpět do vlasti po zjištění, že je malá naděje vyprostit živé.

Pracovní sympozium SZBK
Dne 24. 1. 2004 se v Praze konalo pracovní sympozium Svazu záchranných brigád. Sloužilo k rozboru příspěvků psovodů, kteří se zúčastnili praktických nasazení. V devadesáti procentech případů byly v loňském roce kynologové povoláni k vyhledávání lidských ostatků. Překvapivě nejčastěji si služby kynologů vyžádala Policie ČR (důsledek trestných činů), dále pak hasiči (zejména hledání utonulých a mezinárodní výjezdy) či Horská služba. Pouze ve čtyřech případech (z cca 35 zásahů) byla deklarována naděje na nález živého člověka. Nejzajímavější částí sympozia bylo svědectví kynologů, kteří zasahovali v Íránu ať již v rámci mise MV ČR nebo IRO. Opět potvrzovali, že bez znalosti označování mrtvého pachu by se při katastrofě takového rozsahu dostali do rolí statistů.

V diskuzní části se opět polemizovalo na téma nezbytnosti zařazení vzorků do výcviku. K tomu jen zajímavé zjištění. Brigády velké, často zasahující, úspěšné i na poli sportovním, tento problém necítí. Berou fakta věcně, mohou se opírat o zkušenosti nasazených, nebo vítězných psovodů. Členové brigád výcvikově slabších se na zásahy nedostávají, zkušenosti nemají a chybí i sportovní úspěchy. Frustrovaní členové pak musí hledat jiné kynologické aktivity. Dostávají se do dilemat, jestli raději půjdou s vlečkou na myslivecké zkoušky, na závody dle IPO, nebo jestli se zúčastní atestů či závodů záchranářských. Bohužel každý specializovaný špičkový výcvik vyžaduje plné soustředění jak psa, tak psovoda na daný výkon. Záchranářská kynologie je posláním vyžadujícím stovky hodin volného času, desetitisíce korun obětovaných na vybavení psovoda, hrazení kurzů, na špičkové krmivo pro psa a cestovné po celé republice. V současné špičce domácích psovodů se tento trend jednoznačně potvrzuje, protože konkurence žene vývoj rychle kupředu. Ve Svazu jsou již desítky psovodů s absolvovanými nejnáročnějšími zkouškami (ZZP 3, ZPJ). Opravdu půvabná je pak diskuze veteránů z Íránu, Alžírska, Indie, kteří z vlastní zkušenosti dokážou fundovaně a fakticky argumentovat, a naproti tomu se ozývají příspěvky typu: „Já jsem sice nikde nebyl(a), ale......“, nebo dokonce: „Já sice psa nemám, ale...“. Pak následují představy, že na výjezd pojedou desítky psů, budou ve vlnách prohledávat desítky hektarů sutin. Marné je svědectví a argumentace zkušených, že zásahy neprobíhají podle vysněných představ, že se často pracuje pod dozorem vojska, že jsou přesně vymezené jednotlivé terény, že pes baží po nálezu živého člověka, přestože označuje mrtvé. Nedivím se, že na veterány jdou při diskuzích mdloby. Vzniká tak zřejmě úkol zejména pro výcvikáře a vedení Svazu -zprostředkovat těmto brigádám zvýšení úrovně výcviku, aby se i tito členové Svazu kvalifikovali na zásahy a měli pocit zaslouženého zadostiučinění za svoji námahu.

Změny v atestech
On by to byl v podstatě nevinný a pochopitelný folklor ambiciózních začátečníků. Rysy zkušených záchranářů však postupně začaly tuhnout, když podobná slova zaznívala z úst lektora kynologie při HZS Gustava Hotového. Vyberu jen několik “perel“:

- stát nemá zájem na hledání mrtvých
- nejsme žádní muslimové, aby nám na mrtvých záleželo
- je lepší posílat humanitární pomoc
- zájem je pouze o nálezy živých, to zajímá mediální trh.

Nebudu hodnotit etické aspekty těchto výroků, koneckonců politici a všechny rozhodující složky jednaly rázně a důstojně, přestože je Írán mimo sféru politických zájmů. Je evidentní, že se státní koncepce v tomto ohledu nemění. Pozoruhodné však je, co zatím daný lektor dokázal provést s propracovaným systémem atestů, který jsem popisoval v minulém čísle. Systém atestů pro vnitrostátní nasazení (CZ) a mezinárodní nasazení (SAR) přestal platit k 31.12. 2003. Je nahrazen novým kynologickým atestem, který je deklarován jako náročná prověrka na vyhledávání živých osob. Dovolte, abych tyto atesty rámcově srovnal v nejdůležitějších bodech sutinového vyhledání.

Původní CZ, SAR Nynější kynologický atest
Obsahuje minimálně 4 (SAR), maximálně 6
(CZ) hledaných subjektů
Maximální počet subjektů jsou 4,
tedy 1-4
Obsahuje minimálně dva vzorky
mrtvého pachu
Neobsahuje vzorky mrtvého pachu
Obsahuje minimálně dva výškové
(nejtěžší) úkryty
Spodní, úrovnňové nebo nad úrovní
terénu, dle rozhodnutí examinátora
Poslušnost neobsahuje Obsahuje ovladatelnost u nohy,
odložení, vysílání, přivolání, překážky
Posuzuje rozhodčí NZŘ, který je zároveň
rozhodčím mezinár. zkuš. řádu IPO-R za
účasti pracovníka gen řed. HZS ČR
Posuzuje tříčlenná komise, složená
ze zástupců vysílajících orgnizací
(např. dobrovolní hasiči, Horská služba)
předsednictví zaměstnance
gen. řed. HZS ČR
Při označní prázdného úkrytu (falešné
značení) okamžitá diskvalifikace
Diskvalifikace pouze při opakovaném
falešném značení

  Porovnání opět nechám na čtenářích, ať sami posoudí, který z atestů má jednoznačnější kriteria posouzení, který více směřuje k praxi a který atest lépe prověří připravenost psovoda a psa na katastrofu srovnatelnou se zemětřesením v Íránu. Pro Svaz záchranných brigád to znamená, že se daleko víc bude zapojovat do činnosti mezinárodní organizace IRO, dál bude svoje služby poskytovat v rámci IZS. Na stávající atestace bude zřejmě vysílat pouze psovody se splněnými nejnáročnějšími zkouškami (ZPJ, ZZP3) a sám tak bude dozorovat dosaženou úroveň svých psovodů. Zbývá tedy jen smeknout před sebedůvěrou lidí, kteří se spolupodílejí na novém systému. Většina lidí bez výrazněji prokázaných záchranářských zkušeností dokázala znehodnotit letitou práci s nezpochybnitelnými úspěchy. Vyvstává však otázka odpovědnosti - kdo bude obhajovat výjezd třeba bez jediného nálezu? Je vůbec zájem vysílat záchranné týmy, nebo jen pošleme na účet dané země nějakou částku, a tím si vykoupíme svědomí? A co svědomí psovoda, který bude na místě vysvětlovat, že jeho pes není zvyklý na mrtvý pach, možná se ho i trochu děsí, nebo se po bezvýsledném rozebrání celého domu omluví, že pes měl pouze falešné značení - jedno je přeci povolené? Nebo ne?

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Michal a zlaťák Arnie - Myslím,že v ZBK V jdete dobrou cestou

6. 5. 2010 16:38

Ahoj Stando!
a) Se zájmem jsem si to přečetl a rád se poučil. Souhlasím. Ale není mi jasné, proč se tedy nyní všeobecně jde cestou nižší náročnosti.
b) Pro širší diskuzi by možná stálo za úvahu uveřejnit tvůj článek na stránkách ZBK Vysočina.
c) Jako začínající záchranář si asi pletu pojmy být atestován jako člen PJ SZBK a mít atesty Hasičů. V mé původní ZBK na to za celý rok nepřišla řeč. Teď už tuším, že je v tom nějaký rozdíl. Začal jsem se psem cvičit záchranařinu, abych mohl být jednou v případě potřeby užitečný. Myslel jsem si, že PJ SZBK je kvalifikace pro to, aby tito lidé mohli být povoláni k zásahu. Proto jsem Heleně psal, že je to můj cíl. A chtěl jsem být členem ZBK tam, kde jsem viděl, že je spojena kvalifikace a odbornost instruktorů výcviku, zkušenosti, metody výcviku a jeho zpětné objektivní vyhodnocování. V neposlední řadě také délka výcvikových soustředění - ne 2-3x zaštěkat a hurá zase domů. Proto jsem chtěl patřit do ZBK Vysočina. Mrzí mne, že moje signály byly zřejmě mylně interpretovány.
d) Uvítám možnost si s vámi opět zacvičit, v lepším případě patřit do vašeho týmu.

Staník - pro Xeru

24. 3. 2007 15:09

Ahoj Xero,
děkuji za příspěvek. Snad jen několik upřesnění ke komentáři i k mému článku.
Nerad bych posiloval polemiku na téma SZBK kontra jiné organizace, tedy k faktům. Každý atest, zkouška, prověření má mít jasná, garantovaná pravidla. Jestliže se kynologové nedokážou vzájemně respektovat a domlouvat (ne domluvit, ale opravdu poctivě domlouvat) , pak jde stranou faktická a odborná diskuze.
Tedy k článku - opravdu myslím, že původní atesty byly jasnější a objektivnější. Můžeme kritizovat věci kolem - není správné omezit atesty pouze pro jednu organizaci, není správné, když posuzují titíž lidé a jejich okruh se nerozšiřuje, může chybět objektivizace - kamera, záznam, vyhodnocení. S tím samozřejmě souhlasím, tady bych čekal vášnivou debatu. Bohužel se kynologické debaty často ubírají jiným směrem - kdo, s kým, proti komu, na just komu atd.
Snad jen pro pobavení - opravdu by mě zajímalo, ve které brigádě učí psy na vzorek štěkat vesele a na živé méně vesele? Je s tím nějaká zkušenost?

Xera - Zábavné čtení :-)

23. 3. 2007 23:54

Je pěkné podívat se na realitu po několika letech, složit ty "jednoduší" atesty MV, je pro většinu členů SZBK cíl nedosažitelný.

Naopak slavná zkouška "pohotovostní jednotky" kterou posuzuje "svaz" sám svým členům je členy těchto jednotek skládají pravidelně a v mnohem větším počtu.

Kdo do věcí vidí, vím moc dobře, že nejlepší psovody mají teď profesionální složky, které se specializují čistě na praktický výcvik - výcvik na atesty MV a to bez označování mrtvol, naopak většina psovodů SZBK za těmihle psovody dost pokulhává, nejen ve výkonnosti psů a výsledcích na atestech, ale i ve vzdělání, kondici a jiných dovednostech (slaňování, vysazení vrtulníkem) a taky ve vybavení a možnostech jak být na místě zásahu včas - tak aby bylo možné zachraňovat a ne jen hledat mrtvé.

Mimochodem, SZBK je jedinou organizací na světě, která se drží myšlenky cvičit psa tak, aby označoval veselým štěkotem živé a méně veselým štěkotem mrtvé. Takže jsou dvě možnosti, buď jsou všude blbý a pravdu má Sedlák a nebo.......????

Soňa - Pro Standu

18. 2. 2007 9:59

Máš pravdu, a já se proto snažila jen referovat, jinak tabulka je z určitých hledisek správná, ale právě nám všem chybí ta zkušenost ze společných diskuzí a předávání zkušeností. Moc si přeju, abychom mohli spolupracovat, naše nová organizace se jmenuje Kynologická záchranná jednotka, měla by mít do 40ti členů a vypadá to, že už snad jsme v IRO :))
A nebudem se zavírat pro jakékoliv formy spolupráce, naopak!
Mějte se moc a moc fajn i celá Vaše smečka!

Staník - pro Soňu

18. 2. 2007 9:34

Ahoj Soňo,
děkuju za příspěvek. Článek jsem před lety psal pod dojmem ze sympozia. Jinak jsem rád, že můžeš potvrdit jak probíhají atesty. Je to dobře.
Ono mně spíš šlo o něco jiného, snažil jsem se to vypíchnout v té tabulce. Opravdu nemám rád, když jsou velmi volně nastavena pravidla, nebo když se dokonce daná smluvená pravidla porušují a obcházejí. To není správné, není to fér a nikam to nevede.
Velmi dobře si dovedu představit, že jsou atesty filmovány a zpětně rozebírány, že každý atestovaný bude mít tytéž úrovně a počty úkrytů, že posuzovat může přijet třeba prezident IRO.
Asi bychom všichni v klidu potřebovali vyměňovat zkušenosti a otevřeně diskutovat. Zatím je bohužel spousta věcí z nějakých důvodů nepřehledná, neodargumentovaná, nejasná. Pak vzniká nedůvěra a šeptanda. Například super je, že tento článek ani nevyšel. A takovou zkušenost mám opakovaně.

Soňa - Ostrava, atesty MV

18. 2. 2007 8:34

Zúčastnila jsem se jen jedně atestů MV, pes byl v té době již 9letý a půl roku nato mu odešly záda, takže v současné době má 11 a je šťasten z jídla a krátkých procházek :)
Předtím jsem absolvovala také troje atesty SZBK podle ZPJ, úspěšně a byla celkem 5 let na seznamu pohotovostní republikové jednotky. Mám za sebou řadu domácích nasazení a jedno zahraniční - Alžír. Tolik na úvod. Chtěla bych jen napsat svůj zážitek z prvních atestů MV - Ostrava. Pohotovost pro psa a psovoda celých 48 hodin bez možnosti odpočinku psovoda, aby se prokázala jeho psychická odolnost, práce denní a noční, skutečná sutina, pro MV shozena část kasáren, takže podmínky, které nelze imitovat budovou. Samotná práce spojená s krátkým pochodem a fyzickou zátěží týmu, nejprve "předspeciál", na kterém se prohledával malý domek, sklep, kam se musel psovod slanit i se psem, přízemí a přilehlé prostory, vše zamořeno kouřem (imitace po požáru), a po prohledání sdělit examinátorovi výsledek. Oznámila jsem nula se sevřeným srdcem a bylo to správně. Jen sebrat tu odvahu a nebýt tam hodinu...
Další pochod na první speciál, rozbitá budova, první práce na samostatnost psa, psovod z bezpečnostních důvodů nesměl do budovy, jedna osoba lehce ukrytá a jedna velmi těžce, pro zasvěcené spodní úkryt, ale pes s k němu nemohl dostat na blíž jak cca 5 m, přesto to část psů zvládla na jedničku (hlavně psovodů :) ) Potom přesun do "čekárny", s plnou polní, a následovala noční práce. Rozlehlá sutina, opravdu spadlá, takže cihly, kameny a suť, celkem 3 osoby, z toho dvě blízko sebe, opět záleželo na souznění týmu, pes musel prokázat velkou obratnost a chtivost při překonávání překážek (přirozených, vzniklých sesutím budovy). Celkem tehdy splnilo tuším 5 nebo 6 psovodů z 15? Počty si nejsem moc jistá. Pro mě to byl neuvěřitelný zážitek. Z vyprávění dalších později atestujících vím, že to probíhá zhruba stejně, jen jsou i velmi těžké horní úkryty, dle slov examinátorů na prověření schopností psa, protože pokud se dům sesune, moc výšek tam není...
Nechci nic srovnávat, jen jsem Vám chtěla napsat o svojí účasti na těchto atestech. Soňa a Kendík